Jednodenní výlet probouzející se přírodou s návštevou rozhledny Haniperk.
V sobotu ráno se nás, nejspíše kvůli jarním prázdninám, nesešlo tolik jako jindy, ale i tak jsme plni očekávání nalodili na vlak a i v doprovodu dvou maminek vyrazili směr Svinětice. Po cestě jsme ještě ve Strunkovicích nabrali Knedlíka s Honzíkem.
Na zastávce ve Sviněticích jsme se dozvěděli, že oním tajemstvím Hanni Bergu je dávná těžba zlata a shodli jsme se, že bude fajn zkusit nějaké to zlato najít.
Po cestě na rozhlednu jsme tedy zkoušeli hledat poklady, alias kešky, správně se schovávat, ale také ostatní schované hledat, nebo lovit divoká i méně divoká zvířata. Výstup na největší kopec dne nám díky tomu přišel o něco snazší.
Nahoře jsme si nejdřív dali další z mnoha svačin, a kdo chtěl a cítil se na to, vylezl na rozhlednu a rozhlédl se do kraje. Bylo ale dosti větrno a tak jsme se raději brzy zase odebrali dolů.
Kiwi a Esterka se pustily do tvorby přístřešků, ostatní spíše nabírali síly na další cestu. Bylo už po poledni a ještě jsme nebyli za polovinou cesty, proto jsme vyrazili dál. Tentokrát to naštěstí bylo z kopce dolů.
Příjemná cesta lesem z kopce nám ubíhala o poznání snáze, krátké zastávky vyplnila Danka hádankami a šiframi. Nechtěli jsme moc putovat po silnici a tak jsme se vydali polní cestou necestou, vyjetou od traktoru a lehce zabahněnou. Díky tomu jsme ale potkali stádo srnek, které se nás dost polekaly, a narazili jsme na spoustu zvířecích stop, které nám ukázaly, že jsme nedaleko jejich oblíbeného úkrytu. Bylo mezi nimi i několik poměrně velkých stop divočáka, ale to nás nevyvedlo z míry.
O kus dál jsme museli překonat menší potůček, což se většině podařilo suchou nohou a po překročení rušnější silnice na nás z ničeho nic vykoukl krásný rybník s kachnami. Ty raději rychle vyklidily pozice a přepluly na druhou stranu rybníka, to nám ale nevadilo a z uzlovaček jsme bleskem zkusili vyrobit udice. Ryby nebraly, ale zábava to byla náramná.
Vyhlídka na poslední kopeček dnešního dne a případně riziko vlaku ujíždějícího v dál nás namotivovalo vyrazit po chvíli opět na cestu. Ta byla ve slunečném odpoledni nadále příjemná, a když jsme se soustředili na luštění Dančiných hádanek, chvílemi jsme i zapomínali, že nás už docela bolí nohy.
Zdárně jsme dorazili do Čichtic a odtud už to bylo k vlakové zastávce jen kousek. Ale jak známo, poslední kilometr bývá nejnáročnější a tak jsme ho proložili jednak menší mostovou pauzou a jednak hledáním zbytků zlata, které se překvapivě jen tak válely podél cesty.
K zastávce jsme nakonec dorazili s pohodlným půlhodinovým náskokem, a protože už jsme byli notně udyndaní a svačiny byly snědené, trochu jsme s Danky pomocí opět procvičili mozečky.
Vašíka a Cecilku si rodiče vyzvedli zde a my ostatní jsme nadšeně uvítali vzdálené houkání vlaku ze směru od Bavorova. Po chvilce se objevil i vlak sám a jak jsme zjistili, jeho řidič byl strejda od Štěpána a Járy, u kterých to vyvolao nemalé nadšení. Honzík nás opustil hned na příští zastávce ve Strunkovicích a my ostatní jsme během chvilky byli v Prachaticích. Cesta utekla o to rychleji, že během ní bylo možné získat pár kyselých žížalek za správně vyřešené hádanky.
Na nádraží už se všichni rychle rozprchli ke svým domovům.
Akce se zúčastnili:
za Vydry Verunka
za Lvíčky Jára a Štěpán
za Vlky Honzík a Knedlík
za Ještěrky Kiwi, Tygřík, Esterka, Křegr
za vedení Ble a Danka
za milý doprovod Cecilka a dvě mamky
Sraz: v 9:20 na vlakovém nádraží
Návrat: v 16:20 na vlakové nádraží
S sebou: dobré oblečení a obutí podle podmínek, pláštěnku, jídlo a pití na celý den (oheň není jistý), jídlo a pití na celý den, pláštěnku, KPZ, uzlovačku, šátek, deník nebo blok, psací potřeby, 40,-
Akce je primárně určena pro vlčata a světlušky, pro Benjamínky, pokud zvládnou ujít 9km. Skauti a skautky se samozřejmě také mohou zúčastnit, pokud budou chtít.
V případě velmi nepříznivého počasí bude náhradní program v klubovně.
Trasa: cca 9km, první část kopcovitější
