Ještě chvilku před odjezdem vlaku by nás matematiky zdatný kolemjdoucí spočítal na prstech jedné ruky. Nakonec nás odjíždělo deset, i když nejmenovaný jedinec nastupoval až téměř za jízdy. Na dochvilnosti budeme muset ještě zapracovat!
Vystoupili jsme na Rohanově a po chvilce ostrého pochodu jsme našli ideální místo na založení ohně. Všichni se s vidinou brzkého jídla rázem zapojili do přípravy ohniště a shromáždění topiva. Brzy jsme měli pěknou hromádku. Jen březová kůra by v tom množství, co kluci nanosili, vystačila na rozdělání minimálně deseti ohňů.
Ti, kteří už to někdy dělali nebo o tom alespoň slyšeli, škrábali brambory, loupali cibuli a krájeli buřtíky. Šlo jim to jako profíkům. Než se buřtgulášek uvařil měli jsme za úkol najít s pomocí lupy nejdřív malé živočichy a pak ještě nějaké rostlinky. A taky jsme poznávali listy stromů a hledali ty nejbarevnější.
Když jsme se dosyta nadlábli, vrhli jsme se na pašování kontrabandu (v klidu, byla to jen hra).
Někteří se osvědčili jako opravdu skvělí pašeráci. Poté, co jsme propašovali, co bylo třeba, dali jsme se do stavby bunkru. To nás bavilo ze všeho nejvíc.
Na zpáteční cestě někteří nedočkavci vystoupili už na Lázních, ale nakonec jsme se domů vrátili všichni a ve zdraví.
Výpravy se zúčastnili kromě mé maličkosti Bivoj, Fretka, Havránek, Morče, Pavlík, Péťa, Šerlok, Tygřík a Vydrýsek.
Jsem moc zvědavá, jakými kotlíkovými ňamkami mne překvapíte příště.
