Skautské středisko Zlatá stezka Prachatice » Akce » 08.10.2010 Akce Orinu na Kandláku
V pátek 8. října vyrazilo několik odvážných oriňáků na první přespávací akci v tomto školním roce. Skoro to dělalo dojem, že nejsou lidi. V klubovně se nás totiž sešlo pouhých osm a Ble se k nám připojila až večer na chatě poté, co se jí podařilo ulovit pro nás dostatek potravy.
Odpoledne jsme si v klubovně nejdřív uvařili jednohubky se šunčičkou, sýrem a rajčátky, to abychom se před cestou trochu posílili. Tento náš vrchol kulinářských dovedností jsme vzápětí použili coby bodíky do vědomostní hry s podtitulem: „kdo zaváhá, nepapá."
Zhruba o páté jsme se vydali na skautskou chatku na Kandláku. Než jsme stačili v chatě trochu vyvětrat, začaly holky řádit na louce nad chatou na balících sena, zatímco se Skipi s Divočákem na verandě bacali po hlavách obušky. Když se všichni vydováděli, odpavučinovali jsme chatu zvenčí a vybalili si věci.
Než přivezla Ble buřtíky na opek, zahráli jsme si na hledače drahokamů. Protože tráva v okolí chaty byla dost vysoká, hledání bylo opravdu obtížné. Taky už se začalo smrákat, takže jsme některé drahokamy našli až druhý den ráno a některé najdeme možná až na jaře.
I když se poněkud ochladilo, my jsme si spokojeně opékali buřtíky a přitom se nahřívali u ohně. Po večeři jsme šli na chvíli do chaty, abychom si vzápětí užili reprízy úspěšné táborové hry „gumoví medvídci". Po pravdě, některé medvídky nejspíš také najdeme až na jaře, protože hledači se cpali tak vehementně, že jim odpadávalo od tlamiček na zem.
Když už byla tma tmoucí a medvídci snězeni , vrátili jsme se do chaty, zapálili svíčky a sesedli se kolem stolu. Ble nastartovala kameru a nezávislé sdružení mladých bubeníků předvádělo, jak skvěle umí improvizovat.
Výsledek můžete shlédnout na YouTube a eventuelně nám přidejte hlas na Facebooku.
Očividně dobře se při tom bavili nejen oni, ale i já s Nik-Nik. Na dobrou noc jsme si ještě přečetli pár případů z Dobrodružství kriminalistiky a pokoušeli se vypátrat, zda je vrahem opravdu zahradník.
To už bylo téměř deset hodin a Ble musela odjet domů, aby mohla následující den hned od rána zahraňovat lidské životy. No a my, znaveni celotýdenním shonem, zalezli jsme do kutlochů. Do rána pak bylo ve tmě slyšet už jen tiché pochrupování a hlasité skřípání zubů.
Časně ráno kolem osmé jsme vstali a po ranní hygieně jsme si dali naši oblíbenou snídani - Ferdovy bobky s mlékem. Zatímco jídlo je náš koníček, na balení a uklízení máme nejspíš alergii. Zvláště Delfínkovi se při balení moc nedařilo. Pořád mu něco přebývalo. Nejdřív to byly cvičky, pak kelímek. Ale snad se všichni se svými věcmi na konec přece jen shledají.
Ještě jsme honem oběhli chatu, obhlédli, zda jsme poblíž něco nezapomněli a hajdy domů.
Cestou jsme si ještě zahráli Kdo to ví, odpoví. Překvapivě nejvíc toho věděla Kuku.
Akce se zúčastnili (od nejmenšího po největšího): Smíšek, Delfínek, Přísavka, Divočák, Skipi, Kuku, Ble, Niki a já.