Skautské středisko
Zlatá stezka Prachatice

Buřťak, aneb po stopách Karla, řezníka z Bečic a Malšic (25.-27.10.2013)

Buřťak, aneb po stopách Karla, řezníka z Bečic a Malšic (25.-27.10.2013)

Ohlédnutí za podzimní dobrodružnou výpravou Vlků z oddílu Orin s Ostrovankami ze střediska 13 klíčů z Lomnice nad Lužnicí.

roveři

I přes všechny vyvstalé překážky, které provázely přípravu podzimní výpravy, se vše dalo v pátek 25. října do pohybu. Porůznu dopravení se nakonec na místě určení setkali: v největším zastoupení Ostrovanky z Lomnice nad Lužnicí, Vlci z Prachatic a alespoň na krátký čas i pár skautů z Milevska.  Seznamovací večer stačil k tomu, aby milevští vesele šířili mezi ostatní členy výpravy informaci o řezníkovi, který žil nedaleko základny, a podle všeho to nebyl zcela kamarádský typ.

Druhý den začal poklidně. Bohužel tento stav netrval příliš dlouho. Po dopoledních hrách u základny se vydaly tříčlenné týmy ke vsi Bečice, aby si pocvičily šifrovací dovednosti a zároveň se dozvěděly něco nového o okolí. Dopolední radovánky však vyburcovaly zatracenou duši řezníka Karla opět k životu. Tento obyvatel místních lesů sledoval skautské počínání ze stínu stromů velice nelibě. Neměl v plánu nic ponechat náhodě a ztěžoval týmům šifrování, jak se dalo. Jeho prohnaný duch toužící po pomstě podstrčil nic netušícím skautům k šifrám i kletbu, která po přečtení navrátila řezníkovi život. A bylo Zle.

Aby výprava dostála Skipiho pojmenování Buřťák, večer se všichni sešli u ohně na břehu Lužnice. Opekání buřtů a chleba, záře plamenů, krásná příroda, hry pod přikrývkou noci, alespoň krátká diskotéka, zachumlání do spacáků a klidný spánek. Idylický večer? Na první pohled by se tak mohlo zdát.

Ticho. Tma. Klid rušený pouze oddychováním spících skautů. V tu ránu se ozval křik. Co se děje? Jako první začala jednat Bongo. Vyběhla z chaty a co to?! Na zemi ležel zkrvavený nůž, nějaký papír a foťák. Oetkerův foťák. Poslední fotky, které stihl pořídit, docela výstižně popisovaly situaci, která se stala, zatímco všichni spali. Netrvalo dlouho a všichni narušitelé řezníkova klidu se shromáždili na zápraží a dali se do čtení vzkazu, který zůstal ležet u vchodu do chaty. Stálo v něm:

Na gulášek masa nemám stále dost,

z tohohle by byla pouze kůže a kost.

Půjčil jsem si od vás Oetkera,

pečínka z něj bude křehká.

Po odbití půlnoci

každý z vás padne do mé moci.

Pokud chcete živého míti svého druha,

s celou bagáží ať každá duše z chaloupky zdrhá.

Cesta dlouhá, čas se krátí,

kolik z vás se domů vrátí?

Čekám na vás kdesi v lese,

zmučený křik vás lidí daleko se nedonese.

Dnešní noc – toť krvavý dějin mezník,

přicházím si pro svou pomstu, to jsem já, já řezník!

 

Hodinové ručičky ukazovaly půl dvanácté. Času bylo opravdu málo. Oetker byl pryč. Všichni si rychle sbalili do krosen své věci, oblečení, spacáky, karimatky. Vydali se po cestě k Bečicím, kde zmíněný řezník kdysi dávno žil. Po nějakém čase nalezli stopy, po kterých se vydali. Zanedlouho dorazili k místu, kde ležel zmatený Oetker, který neměl tušení, co se mezitím vlastně událo. Nějaká pomocná ruka, snad skautský anděl strážný, nechala všem na konci cesty vzkaz, kde byly pokyny ke zlomení řezníkovy kletby a záchraně lidských životů. I přes nečekané trable všichni bojovali statečně. Odměnou za jejich vytrvalost byl bezpečný návrat do chaty a již ničím nerušená noc.

Aby všechny zúčastněné přešly špatné vzpomínky na noc, po snídani se výprava vydala na cestu ke Stádleckému mostu. V jeho těsné blízkosti jsme odlovili kešku, pořídili pár vítězných fotografií a vraceli se na základnu v rytmu pochodových her. Vrátili jsme se do vyhřáté chaty, kde Ble už do roztrhání těla pracovala na přípravě oběda. Tímto děkujeme Ble za to, že nám uvařila výborné špagety. Dále děkujeme Bongičovi za to, že krade spacáky. Poděkování  Zuzíkovi patří za sobotní plné nasazení během řezníkova řádění. Také děkujeme milevským, že nám pomohli najít místo, kde jsme mohli dvě noci klidně (téměř klidně) přenocovat.

Nakonec přišlo dojemné loučení. Ilonku -Krtečka a Vacíka doslova nešlo rozdělit, proto měla lomnická část při odchodu doprovod prachatických téměř až k Bečicím. Stačilo už jenom vymést prach z koutů a poklidit v kuchyni, popadnout batohy a počkat na Foflýka, který od nás převzal klíče od chaty. Poté už všichni Vlci naskákali do Ble auta a výpravu opravdu ukončili druhou částí dojemného loučení s lomnickými v Malšicích, odkud Ostrovanky právě odjížděly. Pak už nás čekala bezpečná cesta domů, za což děkujeme Ble.

Podzimní společnou výpravu jsme si všichni moc užili. Rozloučili jsme se s říjnem krásným slunečným víkendem na břehu Lužnice a těšíme se na další setkání s Ostrovankami.

Skipi vzkazuje: "Ostrovanky jsou super bomba bezva cool!"

 

P.S.: A teď, děkujeme za ultrarychlé sepsání tohoto unikátního zápisu.

Copyright (c) 2007-2015 Junák, středisko Zlatá stezka Prachatice, z.s.
Design: Bytegang.com Realizace: Euro Grid Support Center s.r.o.